Sádky Plzeň
 

O NÁS   HISTORIE VODÁREN   NAŠE CHOVY   PRODEJ RYB   GALERIE   TIPY NA ÚPRAVU RYB   OBJEDNÁVKA


Historie vodáren

Úprava pitné vody v Plzni

Zásobování vodou nově vzniklého města bylo zpočátku individuální z místních zdrojů, jednak z tehdy ještě čistých řek a jednak pro pitné účely z domovních studní, vybudovaných ve sklepích měšťanských domů. Počátky hromadného zásobování vodou sahají do XVI. století. V r. 1532 nechalo město zbudovat první vodárenské zařízení za pomoci rúraře Jindřicha ze Starého Města pražského. Vodárna byla postavena v Pražské ulici a zásobovala z řeky Radbuzy, z tzv. mlýnského náhonu dřevěným potrubím jedinou kašnu v rohu náměstí na křižovatce ulic Pražské a Saské (dnešní Rooseweltova). Zařízení sestávalo z vodního kola na spodní vodu pohánějícího pístové čerpadlo a z kamenné vodárenské věže s nádrží (věž stojí dodnes). Toto zařízení sloužilo bezmála 300 let až do r. 1830.

Poslední královský purkmistr Martin Kopecký nechal ve 30. letech XIX. století postavit další tři kašny ve zbývajících rozích náměstí s napojením na vodárenskou věž.

Jeho zásluhou byla také přivedena pramenitá voda z pramenů na Roudné od „Všech svatých“ do kašny v Dominikánské ulici před dominikánským klášterem.

Ve druhé polovině XIX. století nastal bouřlivý rozvoj města s rychle se rozvíjejícím průmyslem, provázený růstem počtu obyvatel, a tak středověký vodovod nemohl stačit požadavkům stále stoupající spotřeby vody. V osmdesátých letech XIX. století, kdy Plzeň měla již 40.000 obyvatel, dosáhl nedostatek vody vrcholu, a tak se představitelé města rozhodli postavit zcela nový vodárenský komplex, na tehdejší dobu velkoryse řešený. Projekt i stavba byly v r. 1886 zadány firmě dr. Emila Škody. Během roku byl vypracován projekt a během dalších dvou let bylo celé dílo vybudováno a v r. 1889 uvedeno do provozu. Zdrojem vody se stala řeka Úhlava, která tak od tohoto roku až do dnešní doby zásobuje Plzeň pitnou vodou. Vodárenský komplex zahrnoval vodárnu o kapacitě 10.000 m3/den, postavenou u řeky Úhlavy, zděný vodojem obsahu 6.500 m3 na kopci Homolka a zásobní a rozvodné litinové řady v délce 47 km.

Moderní vodárna byla vybavena parní strojovnou s čerpadly, kotelnou, dílnou, čtyřmi usazovacími nádržemi a filtrační stanicí se čtyřmi anglickými filtry s ejektorovou pračkou písku. Dodávaná voda již tehdy byla měřena vodoměry a placena, protože vložené prostředky se musely alespoň částečně vrátit. Po uvedení tohoto vodárenského komplexu do provozu byla specifická spotřeba vody 209 l/osobu a den. Stavba vodárny pod Homolkou tak založila novodobou vodárenskou tradici města a až do dnešní doby určuje koncepci v umístění zdroje vody, vodárny, vodojemu a dalších vodárenských objektů.

Rozvoj města na konci XIX. století byl však tak prudký, že na přelomu století postavená vodárna již nestačila krýt nové požadavky odběratelů. V roce 1903 se přikročilo k využití pramenů ve čtvrti Doudlevce v místě zvaném Grubrovka a vybudoval se rozvod vody, který však měl pouze místní význam. V letech 1904-6 se zdvojnásobila kapacita vodárny tím, že se zrušily usazovací nádrže a přeměnily se na pomalé filtry. Dosáhla se tak kapacita 20.000 m3 pitné vody denně. V této době se již začíná projevovat pokles kvality vody v Úhlavě vlivem rozvoje průmyslu v Klatovech a v dalších městech a obcích na Úhlavě, a tak toto rozšíření kapacity vodárny mělo neblahý vliv na kvalitu dodávané vody. Získala se sice kvantita, ale na úkor kvality.

projekt

Správa města si byla vědoma těchto nedostatků, a proto bylo v r. 1908 zahájeno jednání s pařížskou firmou PUECH-CHABAL o postavení nové filtrační stanice jejich systému. Pro nedostatek peněz a na naléhání lékařů, aby byla pro město opatřena voda pramenitá, byla stavba filtrační stanice oddálena. Jako kompromisní řešení byl v r. 1916 vybudován tzv. „pitný vodovod“, se zdrojem podzemní vody z roudenských studní Měšťanského pivovaru a rozvodem vody do 120 stojánků ve městě a do 25 škol a veřejných budov. Voda byla dodávána zdarma a náklady byly zahrnuty do nákladů vodárny na Homolce. Rozvod vody byl vybudován v délce 19 km, později byl rozšířen na 27 km. Plzeň tak měla, jako jedno z mála měst, dva vodovodní systémy, a to tzv. „pitný vodovod“ z roudenských studní a tzv. „užitkový vodovod“ z vodárny pod Homolkou. Tento dvojí rozvod vody fungoval až do roku 1970.

projekt

Po 1. světové válce byl opět navázán kontakt mezi městem a firmou Puech-Chabal z Paříže a v r. 1922 byla podepsána smlouva na vypracování projektu a stavbu nové filtrační stanice s kapacitou 40.000 m3 denně, tj. 460 l/s. Stavba byla dokončena v r. 1926 a zahrnovala filtrační stanici se třemi stupni hrubocezů a jedním stupněm předfiltrů o celkové filtrační ploše 5.000 m2. Hrubocezy měly štěrkovou náplň odstupňovaného zrnění, předfiltry měly pískovou náplň. Hrubocezy se praly pomocí tlakového vzduchu a vody, kterou byly nečistoty odplavovány z povrchu náplně ( tzv. horní praní), předfiltry pak byly prány klasicky tlakovým vzduchem a tlakovou vodou. Jako konečný stupeň úpravy vody se používaly dosavadní pomalé filtry, které dodávaly vodě „jiskru“. Smlouvou z r. 1922 se firma Puech-Chabal zavázala, že konečný filtrát bude: „…bezvadný po stránce chemické i bakteriologické a průzračnost se zaručuje taková, že sloupcem vody 5 m vysokým bude lze čísti ciferník kapesních hodinek a že počet bakterií v 1 cm3 nebude větší než 100.“ Později byl tento systém úpravy vody doplněn o zemní usazovací nádrž a dávkování síranu hlinitého z důvodu zhoršování kvality vody v řece Úhlavě. Tento unikátní systém fungoval až do konce roku 1997, kdy byl z důvodů dostatečné kapacity ostatních částí úpravny, náročnosti na obsluhu a potřeby rekonstrukce odstaven. V současné době je posuzováno další využití objektu Chabalovy filtrace.

V letech 1935-39 byla na vodárně provedena rozsáhlá modernizace provozu. Vybudovala se elektrická strojovna a čerpací stanice spolu s trafostanicí. Stará parní strojovna byla ponechána jako rezerva. Zároveň byla zřízena moderní chemická a bakteriologická laboratoř pro kontrolu jakosti vody.

Po 2. světové válce se Plzeň začala rozrůstat a rozšiřovat o nová sídliště, obnovoval se průmysl a rostly nároky na potřebu vody. V 60. letech se zahájilo rozsáhlé rozšíření vodárny. Nejprve se v roce 1961 přistavěly dvě komory vodojemu Homolka na celkovou kapacitu 12.600 m3 a v letech 1963-9 se vybudovala nová chemická úpravna vody o kapacitě 500 l/s spolu s dalšími vodárenskými objekty. V rámci rozšíření vodárny se vybudovalo nové jímání vody z Úhlavy, čerpací stanice surové a upravené vody, přívody elektrické energie, budova chemické úpravny s dvoustupňovou úpravou a dávkováním chemikálií, prací vodojem, akumulace čisté vody s chlorovnou, kalové hospodářství a další objekty. Po dokončení měla vodárna v Plzni celkovou kapacitu 900 l/s.

Voda se upravovala ve dvou linkách. První linku tvořila nová chemická úpravna, označovaná jako ÚV II, druhou linku tvořila filtrace Chabal s usazovací nádrží a pomalými filtry. Tyto filtry byly v r. 1970 zrušeny bez náhrady. Chabalova filtrace byla využívána do roku 1997.

Stoupající potřeba vody a zároveň nedostatek finančních prostředků vedly k pokusu o intenzifikaci vodárny v letech 1982-5 na kapacitu 1.150 l/s, jehož výsledkem však byla zhoršená kvalita upravené vody.

V roce 1986 byla zahájena stavba „Rozšíření úpravny vody Plzeň“, která obsahovala celý komplex vodárenských objektů pro úpravu vody na kapacitu 1.000 l/s s moderními postupy, které zabezpečují vyhovující kvalitu upravené vody podle současných zdravotních požadavků s ohledem na kvalitu vody ve zdroji. Po dokončení a uvedení do provozu v roce 1996, má vodárna v Plzni kapacitu 1.500 l/s.

Surová voda je odebírána z řeky přes hrubé a jemné česle, na nichž dochází k odloučení nejhrubších plovoucích a vznášejících se nečistot. Je čerpána do objektu chemie, kde se provádí úprava pH pomocí vápenné vody a dávkuje koagulant síran hlinitý Al2(SO4)3. Po zhomogenizování a dokonalém rozmíchání je voda odváděna do dvanácti podzemních dvoupatrových usazovacích nádrží, jejichž vstupní část slouží jako flokulační nádrže, ve kterých za pomalého míchání probíhá vytváření velkých vloček hydroxidu hlinitého Al(OH)3. Ve vlastních usazovacích nádržích probíhá usazování těchto vloček společně s nabalenými nečistotami. Odsazená voda odtéká do objektu filtrace, kde probíhá druhý stupeň separace ve vrstvě křemenného filtračního písku deseti rychlofiltrů. Filtrovaná voda je dále smíšena s filtrovanou vodou z úpravny vody ÚV II a společně odvedena do objektu ozonizace. V šesti ozonizačních jednotkách je nasycena ozónem O3 a po zdržení v reakčních nádržích natéká do objektu akumulace. Zde probíhá dávkování vápenné vody a oxidu uhličitého CO2 , které zabezpečuje ztvrzování upravené vody, a chlor, který zabezpečuje hygienickou nezávadnost vody po celou dobu její dopravy ke spotřebiteli. Upravená voda je pomocí čerpacích stanic čerpána z úpravny vody do vodojemů a odtud rozváděna ke spotřebitelům. Provoz úpravny vody je plně automatizován s řadou kontinuálních analyzátorů a dálkovým povelováním. Řízení je možné z centrálního dispečinku pomocí vizualizačního programu. Celková kapacita vodárny by měla postačit na mnoho let dopředu.

Ročně vyrobí komplex úpraven vody v Plzni téměř 18 miliónů m3 pitné vody, na což je potřeba kolem 2.500 tun koagulantu, 700 tun vápenného hydrátu, 260 tun oxidu uhličitého, 30 tun chloru a 11 miliónů kWh elektrické energie. Laboratorní kontrola je prováděna každý den v roce tak, aby byla optimalizována kvalita upravené vody i náklady na její úpravu.

(zdroj: Vodárna Plzeň a.s.)


                 
                 
 

Sídlo firmy

 

Provozovna - Sádky

 

Otevírací doba

  Chabal fish s.r.o.   V areálu Vodárny Plzeň a.s. – Homolka   Pondělí zavřeno    
  U Keramičky 284   Malostranská 143/2   Úterý 9:00 - 12:00   13:00 - 17:00
  334 42 Chlumčany   326 00 Plzeň - Doudlevce   Středa 9:00 - 12:00    
          Čtvrtek 9:00 - 12:00   13:00 - 17:30
  IČ: 039 62 873   Objednávky: tel. 607 153 111   Pátek 9:00 - 12:00   13:00 - 16:30
  DIČ: CZ039 62 873              
      facebook   Sobota zavřeno    
  Bankovní spojení:   e-mail:sadkyplzen@seznam.cz   Neděle zavřeno    
  115-2344490217/0100